IMG_20160814_220941
Lidské uchýlky

Pan Sádrař

Musím říct, že si o sobě myslím, že jsem zcela normální. Často o sobě slýchám, že jsem divná. Ano, v určitém směru vyšinutá jsem. Nicméně pouze do určité míry, ve svém mozečku nemám nic, co by bylo patogenního a nebezpečného.

 Je s podivem, že mě nikdy nelákaly ženy. Nikdy mě nevzrušovala představa více mužů. Nikdy jsem nechtěla souložit s „černým hřebcem“. Jak tvrdím, jsem striktně monogamní a heterosexuální. Jsem tak normální až je to nenormální.

Za svou „vztahovou“ kariéru jsem se nesetkala s mužem, který by nějakou výraznou úchylkou trpěl. Ano, mnozí měli rádi „hanbaté“ oblečky a vybrané praktiky, ale nikdy to nebylo nic, nad čím bych se pozastavila.

Nicméně moje kamarádka Pavlínka s jedním úchylem dost dlouhou dobu chodila. Teď už se tomu směje, ale myslím, že žít s takovým člověkem muselo být utrpení. Tento člověk miloval sádry. Vzrušovala ho představa sádry. Bez sádry si sex pořádně neužil. Když mi Pavlínka tuto historku vyprávěla, nechápala jsem. Co je proboha vzrušujícího na sádře (hemihydrátu síranu vápenatého)? Těchto sádrařů je prý velké procento, dokonce mají i svou komunitu, kde si sdělují – kdy, kde, kdo měl sádru. Sádrař z počátku, svou úchylku tajil a Pavlínka byla zamilovaná. Po pár měsících se však hoch Pavlínce svěřil, se svým palčivým problémem a stále zamilovanou Pavlínku přesvědčil, aby si nechala udělat sádru. Ó, my ženy, když muže máme rády, jsme schopny udělat cokoli. Postupem času a s větším nadhledem, pak pouze kroutíme hlavou. Sádrař vytáhl své sádrařské vybavení a spolu se svým stejně úchylným kamarádem milé Pavlínce zasádroval celou nohu. Ochotná Pavlínka, v parních letních měsících strávila spolu se svým sádrařem celou svou dovolenou s nohou v gypsu. Sádrař byl nadšen, nadržený a šťastný, sexu schopný. Pavlínce ještě nalakoval nehty narudo a sexuální orgie mohly začít.

IMG_20160614_110419

I v případě Pavlínky platilo pořekadlo – podej čertu prst a on ti veme celou ruku. Toto zvláštní individuum, pak Pavlínku stále častěji nutilo k sádrování. Sex byl bez sádry téměř nemožný. A Pavlínka začala střízlivět. Co když mu přestane stačit fiktivní sádra, co když ji jednoho dne zlomí ruku, nohu, či něco jiného? Jak má Pavlínka stále vysvětlovat a obhajovat své zlomeniny před okolím? Sádrař poznal, že Pavlínka nehodlá už postupovat jeho trýznivé mučení. Našel si mladou ke všemu svolnou milenku. Milenka, holka mladá a neznalá, nadšená z muže staršího, nechala se balit týden co týden do nového sádrového modelu. Sádrař se Pavlínce přiznal sám a bez mučení, odůvodněním bylo, že Pavlínka není ochotná své lásce vyhovět. Co na to říct. Jejich vztah pokračoval, ještě po nějaký čas, Pavlínka je zastáncem „vyhnívání“. Pavlínka, vědíc o mladém masu svého hocha, četla jejich vzájemnou komunikaci o tom, kde a jak se zase zasádrovali, jak se budou dívat na filmy plné sáder a jakou novou sádru si pořídí a náramně se bavila. S hochem se rozešla. Kde je mu konec se nikdy nezajímala. Pravděpodobně začal dělat v nemocnici na traumatologii, kde sádruje zlomeniny.

Předchozí příspěvek Následující příspěvek

Čtěte také

Nový komentář