Jsem chválící typ. Mnohdy je to automatické a vychází to nejspíš z mých zážitku z mládí. Moje milovaná babička si nikdy při obědě neodpustila otázku – jak ti to chutná, nikdy také nečekala odpověď. Pouze jednou jsem si dovolila říci, že mi to nechutná, chyba. Jak ti to může nechutnat, vždyť to je výborné, od té doby radši konflikty nevyvolávám, vše poslušně sním, i kdyby to opravdu dobré nebylo. Můj bratr poučen tímto zážitkem, když byl ještě malým hochem, vypil bez řečí osolený čaj, babička si samozřejmě spletla cukr se soli a on ač to muselo byt značně odporné a slzičky mu stékaly po tváři, hrdinně misi dokončil, vše vypil.
A od té doby jsem skutečně chválící typ, co se týče mužů, vím, že za jakýkoli úkon je musí člověk dostatečně odměnit pochvalou. Normální člověk (tedy žena) vše dělá automaticky, ale muž musí mít pocit, že to zvládl a zvládl bravurně.
Prvním a nejdůležitějším případem je soulož, zde musíte muže chválit stále, jak byl dobrý a jak se vám to líbilo. Když se tak retrospektivně podívám, neprovozovala jsem soulož s jedincem, ze které bych měla vyloženě osypky. Pouze byla například nic neříkající, nudná. Nejhorší je, když se vás po tomto zážitku muž zeptá – jaký jsem byl…? No, co mu asi mate odpovědět, málem jsem usnula, brousil jsi mě jak prkno a zalehl jsi mě tak, že jsem se nemohla ani hnout a vymyslet vlastni kreace, tvůj penis není kompatibilní s mou vagínou? Tak tento pocit, tato Pravda by asi mnohého hocha mohla urazit, proto nasadíme masku – jsem chválící typ, samozřejmě nemůžeme nic přehánět, má-li muž alespoň trochu soudnosti, nemůže si myslet, že byl nadsamec. Tedy pochválit ho decentně, vypíchnout nějaký extra počin, třeba – bylo to pěkné, zejména pak, jak bravurně sis počínal při sundávání ponožek.
Druhou, dnes zmíněnou situací je chválení mužů, při jiných akcích než je sex. Je mi známo, že pokud tvora chválím, dělá to radši, muže nevyjímaje. Tedy pokud muž doma něco uklidí, musí byt chválen, pokud udělá něco nadstandardního, musí byt chválen, pokud nic nezkazí, musí byt chválen…z prostého důvodu, muži jsou, jací jsou a pokud nedostanou za výkon odměnu, pak podruhé pravděpodobně neuklidí, nekonají, zkazí… Jsou vsak situace, kdy I má trpělivost přeteče a akt chválení není dokonán, jednou jsem mela jednoho hocha a ten kdykoli, zajišťoval potravu a přinesený nákup, vyložil na kuchyňskou linku, každý koupeny kus okomentoval, já nejprve chválila:
- jsi šikovný, že jsi koupil 6 kusu rohlíků
- je výborné, že jsi nezapomněl koupit pivo
- jsi tak chytrý, že jsi koupil jedno mléko
- ani mě nenapadlo, že budeš tak duchaplný a koupíš máslo
- nemohla jsem si přát lepšího partnera, vybral jsi tu nejlepší mrkev
- ani slovy nemohu vyjádřit, jak jsem šťastná, že jsi koupil jogurt
- takto úžasný sýr, jsi mohl koupit pouze ty
- takhle krásně veliké vejce, se málokdy vidí
jenže, když vyndal jemný třívrstvý toaletní papír, došla mi chválící adjektiva.
Z tohoto opusu tedy vyplývá, chvalte stále, chvalte často, ale zase to tolik nepřehánějte, jinak vám dojdou slova.
