Tři samci byli z kategorie vhodných kandidátů na nehynoucí lásku vyškrtnuti, nicméně není třeba propadat depresím. Vzhledem k tomu, že se držím hesla „není čas, ztrácet čas“, další rande bylo domluveno za 2 dny. Sešli jsme se v kavárně, ale i v kavárnách nabízí víno… Jaké bylo mé překvapení, když opět přišlo něco, zcela jiného než na fotkách. Kluk nepěkný a na hlavě měl „řepu“. Ano, nechci nijak tohoto muže dehonestovat, ale jeho vlasový porost, se opravdu jinak popsat nedá. To bude zase ztráta času, pomyslela jsem si.
Vyprávěl o sobě o své bývalé a ač to nerada přiznávám, styděla jsem se, že sedím v kavárně s něčím takovým. Dala jsem si pizzu, chlapec si objednal neperlivou vodu, zatím jsem netušila proč. Chlapec se mě po chvíli zeptal, zda muže ochutnat můj pokrm, zarazilo mě to, avšak než jsem se stačila ohradit, zmizela v něm půlka MOJI pizzy.
Nechtěla jsem být hrubá, trpělivě jsem se snažila naslouchat tomu zvláštnímu nešťastníkovi, nicméně pak mě napadla spásná myšlenka, jak nebýt za tu zlou. Milému chlapci „Řepákovi“ jsem se snažila vnuknout, díky bedlivému poslechu jeho historek o bývalé milé, ten nápad, že vlastně stále svou milou, drahou, bývalou polovičku miluje a musí o ní bojovat všemi prostředky, že je to žena jeho života a to proč tu sedí se mnou je jen malý omyl. Chlapec však mé nevinné invektivy stále odmítal a mě nezbylo než výmluva hlídání neteře. Ano, má drahá sestra opět potřebuje hlídat robě a já jsem jí to slíbila, velice mě mrzí, že musíme ukončit tuto schůzku. Chlapec byl očividně smutný, asi mi chtěl něco dalšího sníst. Nakonec pochopil, že slib daný Rajdou musí být dodržen. Jaké bylo mé překvapení, když účet rozdělil na svou neperlivou vodu a mé položky (!). Bylo to poprvé a naposledy, co se mi taková věc stala, myslím si, že v tomto případě by muž měl ženu pozvat (i když mnohým se to může zdát diskriminující, nicméně asi jsem ze staré školy) a zase tolik jsem toho nesnědla a nevypila. A díky konfiskaci mé půlky pizzy, byl pro mě tento fakt zarážející o to víc. Avšak přešla jsem tento drobný prohřešek proti zavedeným společenským pravidlům bez nesouhlasného orálního projevu. Když „Řepák“ překontroloval svou účtenku a pečlivě založil do své peněženky, asi si svou neperlivou vodu nechá odečíst z daní, slušně jsme se rozloučili podáním ruky. Tomuto chlapci jsem nenapsala, na zprávy, a že jich bylo, nereagovala. Po pár dní trvajícím monologu – pochopil, vzdal to.
Pomalu jsem přestala doufat, copak neexistuje normální muž? Alespoň trochu, proč se ti muži dělají ABSOLUTNĚ jinými, než jsou?