„Ahoj jsem Lukáš, v Praze nebydlím, ale protože jsem dost klevr firma mě tu má jako saport, chápeš jako resistenta. Jsem ký ekount menedžr v jedné bysnys firmě a počítám, že do dvou let budu menedžr senior. Mám tu výhodu, že jsem komunikační a fluently spíkuju anglicky, dojč teda trochu ne úplně langzam, ale normálka mi všichni frštéhujou, chápeš.“
První slova pohledného muže.
Zamyslela jsem se, polkla jsem, napila se bílého suchého, polkla znova. A už jsem věděla, že tento nadaný obchoďák nebude tím pravým.
„Ano zajímavé, odvětila jsem, to tě obdivuji, mě nikdy jazyky nešly.“
„Mě šlo vlastně vždycky všechno, jsem talent od přirození.“
Pousmála jsem se, pokud to měla být poznámka na jeho kvality, pak je chlapec rychlý.
„Chodil jsem s jednou miss, pak jsem měl samý modelky, prostě ženský se o mě rvou, ale já se nechci zatím vázat, jsem na to dost mladej, chci cestovat a užívat si života v tajmovém horizontu to vidím tak minimálně do 40 pak se usadím a pořídím vlastní bydlení (mezonet nebo loft) a nějaký děcka, chápeš.“
Nechápu…napila jsem se znovu, sklenka byla naštěstí opět plná, a hluboce jsem se zamyslela, proč tu ten chlapec sedí, proč měl v popisu hledám vážý vztah a proč mi to tu všechno vykládá. Je to divné a hned z několika důvodů, pokud se snaží zapůsobit tím, co všechno umí, dělá to špatně, pokud se ve mě snaží vzbudit pocit jeho nedostupnosti, poukazováním na množství kvalitních žen, které měl (chtěl mít?), dělá to špatně. Pokud si myslí, že si snad budu myslet, že jeho touha nevázat se je pro mě signálem, že si ho chci přivázat, myslí i to špatně. Můj mozek pravý důvod toho všeho nenalezl, asi ani nechtěl. Udělal pouze jednoduchý závěr, dopiji víno, které samozřejmě on zaplatí, když je ten manažerský talent od přirození.
