Nechcete svou tvůrčí slinu vyplýtvat na popis krajiny a chcete přejít rovnou k hlavním hrdinům?
Ano i tak se dá započít story červených knihoven.
V úvodním dílu této edukační ságy, jsme si popsali jaké majetkové poměry a povolání jsou pro hlavní hrdiny důležité avšak
úvod celého románu by měl začínat popisem, tedy vizuální stránkou. Fyzično je to, co nás upoutá na první pohled. Je důležité hlavního hrdinu popsat tak, aby si jej čtenář vybavil, téměř zhmotnil a nejlépe se s ním i ztotožnil. Žil jeho příběh.
A protože si zakládám na edukaci, vím, že nejlépe se učí příklady, proto použiji pár vzorových popisů našich hrdinů, které jsou napasovány do určité role (jež si pisatel již jistě zvolil). Mějme však na paměti, že ať bude hrdina jakýkoli, musí být do určité míry trpitelem.
1. Hrdina/ka je romantička
Hrdinka – Vítr si pohrával s jejími vlasy barvy slámy, foukal tichý větřík, který odnášel lehkou květinovou vůni jejího těla. Její kůže byla světlá a hebká. Oči měla modré trochu zkalené žalem a ústa barvy zralých třešní žadonila o polibky. Štíhlé nohy prosvítaly pod lehkou lněnou sukní. Byla bosa, ale chlad podzimního večera byl tím posledním, co by ji trápilo.
Hrdina – Vítr mu česal jeho havraní vlasy, foukal lehký vánek, který odnášel vůni jeho mužného těla. Stál sám na útesu a jeho zelené oči zářily v paprscích zapadajícího slunce. Stál nehnutě jako vytesaná socha z mramoru. Chlad podzimního večera prostupoval jeho tělem, ale on jej necítil.
2. Hrdina/ka je businessman/ woman
Hrdinka – Černý dobře padnoucí kostýmek, doplněný bílou halenou podtrhoval její ladné křivky. Vysoké podpatky prodlužovaly její už tak dlouhé nohy. Blond vlasy upravené do drdolu odhalovaly její hubenou šíji. Byla dokonale připravena na meeting. S úsměvem vkročila do zasedací místnosti a ten, kdo ji neznal, by se v jejích modrých očích utopil. Ten, kdo ji znal, věděl, že nejsou tak jiskrné jako dříve, čeřil je smutek.
Hrdina – I pod černým oblekem šitým na míru nešlo přehlédnout jeho dokonalé tělo. Perfektní sestřih a oholení dalo vyniknout jeho ostře řezané tváři. Zelené oči nenechaly jedinou ženu v klidu. Cítil ty pohledy, které si užíval, avšak ne tak jako dříve, jeho mysl stále těkala. Vracela se stále k jednomu okamžiku, který ho nenechal spát.
3. Hrdina/ ka pochází z nuzných poměrů
Hrdinka – Vlasy barvy slámy mela svázány šátkem, pár pramínků vyklouzlo a vítr si s nimi pohrával, její oči měly barvu hlubokých tůní, ve kterých se nejeden chlapec utopil. Líčka měla červená od celodenní roboty na slunci. Napila se ze džbánku pramenité vody a utíkala po svahu kosit rozlehlé lány sisalu, dnes už nakrmila drůbež a vyměnila kravám podestýlku. S úsměvem na tváři se pustila do té úmorné práce, avšak, kdo ji znal, věděl, že úsměvem se snaží skrýt svou bolest.
Hrdina – Lněné kalhoty a nahá hruď opálena pobytem na celodenním slunci poutaly pozornost nejedné ženy. Slaměným kloboukem schovával havraní vlasy, slunce pražilo celičký den a kosení rozsáhlých sisalových polí nemělo konce. Při té nekonečné práci se usmíval, avšak z jeho očí šel vyčíst ten neskonalý žal.
A protože nejen fyzično je pro vykreslení celé osobnosti důležité, zaměřím se v příštím díle na psyché našich hrdinů.
