Květen, lásky čas, vše kvete, vše voní a stále někdo má narozeniny. Vznik jedinců je (v případě klasické doby březosti) datován na konec srpna, tedy čas plný romantiky a levných zájezdů do Jugoslávie či k Balatonu (v případě nás dětí komunismu). Dnešní krátký příspěvek je věnován především osobě, jež je mi velmi blízká. A není pravda, že bych tímto malým příspěvkem, chtěla nahradit koupi dárku. Příspěvek nevznikl prioritně, za účelem ušetřit a je jasné, že jen u veřejného přání nezůstane i k něčemu materiálnímu se odhodlám, nějakou tu korunku pustím… Tedy milá má – ty víš, děkuji za vše. Ač to zní jako klišé, přeji zdraví, lásku, štěstí, prostě SPOKOJENÝ ŽIVOT.
A doufám, že se stejně jako ostatní pobavíš při vybarvování svého prvního daru ve formě antistresové omalovánky. Vyzvedla bych zde především to, že sedí počet kytiček i svíček (byla to dřina) a upozorňuji, že příští rok už bude vměstnání všeho ještě obtížnější.
