Dnešní pojednání je trochu mým vlastním sebezpytováním, patří do dlouhé ságy randění s chlapci, na pořadu dne je „pan Běžec“. S tímto sportovním nadšencem jsem se seznámila díky již zmíněné aplikaci – Tinderu. Na fotkách pěkný chlapec, vek ideální. Byl milý a hezky psal. To, že byl dle svých slov vášnivým běžcem, jsem brala jako pozitivum. Nebude tlustý, bude mít hezké tělo, svalstvo a výdrž.
Setkání proběhlo opět po několika denní konverzaci v restauraci. Chlapec byl milý nicméně fotografiím neodpovídal. Nebyl zcela ošklivý, ale opět photoshop udělal svou práci bravurně. Byl to šlachovitý střízlík, naše představa o „metru osmdesát“ se značně lišila.
Mé povrchní já se začalo ozývat, avšak můj mozek se přidal ke konverzaci. Není tak špatný, bude dobrým mužem a otcem tvých dětí, bude tě na rukou nosit. Potomci pak budou krásní a chytří po tobě, on zajistí obživu a lásku. Mé povrchní já na to poznamenalo, všimla sis té divné lysiny, kde mu nerostou vousy, všimla sis těch vykukujících lícních kostí, dokážeš si představit s tímto hochem to plození svých potomků. Mé racionální já se odbít nedalo, vždyť to nemusí být láska na první pohled, cestu si k sobě najdete časem, je pozorný, dej tomu šanci. Poslechla jsem své racionální já, dala tomu šanci. Mé povrchní já se stále bouřilo, mělo připomínky. racionální já kontrovalo, nevadí že jí zdravě, vždyť je to jen dobře. Povrchní já nesouhlasilo, opravdu je nutné v každém jídle mít avokádo a chia semínka, nejíst maso, mléčné výrobky, pšenici, bez toho aby měl celiakii či jinou formu intolerance? Co když tě bude časem nutit vynechat tvůj oblíbený špek, uzené, škvarky…? Co by na to řekla má pravděpodobně hostující tasemnice…?
Nicméně chlapec se snažil, jak mohl, ale nebylo to platné, mé povrchní já se dostalo do převahy. Po třech schůzkách jsem si na něj vypěstovala jistou formu přecitlivělosti, posléze alergie. Spouštěčem mé nechuti byl právě onen muž. Prostě pokud si situaci přehraji, nebyl špatný, ale někteří jedinci jsou nekompatibilní. Nepomohly dobré večeře ani chutné víno. Chlapec to se mnou myslel dobře, již na třetí schůzce mluvil o rodině, vdavkách a podobných krásných vyhlídkách do budoucna.
A když mě na jedné schůzce vášnivě pohladil a chtěl mi vlepit nezapomenutelně dlouhý polibek, má alergie propukla zcela a ani silná antihistaminika by mi v té chvíli nepomohla. Plně jsem si však uvědomovala, že problém je způsoben mnou a nechtěla jsem muži nijak ublížit, proto jsem situaci zahrála do outu, nutkavou potřebou návštěvy dámské toalety. Zde v tomto místě se mi v hlavě zrodil plán. Šťastná, že jsem našla tak úžasnou výmluvu, která jej nezraní, jsem téměř přitančila zpět ke stolu a napila se na kuráž. Následně jsem se sebezapřením svých alergenů chytila jeho ruku a jako v pravém romantickém filmu řekla, je mi to líto, jsi mi velice sympatický, ale osud nám nepřeje. Bohužel v brzké době budu vyslána svým zaměstnavatelem na dlouhý čas do zahraničí. Chlapec se však nedal, rád prý na mě počká… Bylo mi za sebe trochu trapně, ale když člověk hraje hru, musí ji dohrát až do konce. Tedy byla bych ráda, kdybys na mě ty tři roky počkal, jedu do Číny.
Bylo mu to líto, asi nepochopil mou milosrdnou lež zcela, nevzdával se a několikrát do roka mi píše, jak se tam mám… No ještě jsem v Číně rok a půl a kdyby to ani po té nevzdal, imaginární pobyt si prodloužím…
