Soudnost, je to co se uznává. Mám ráda lidi s určitým sebevědomým, ale méně je někdy více. Je dobré, pokud se člověk má rád a dokáže se ocenit (když to neudělají Ti druzí). Za svou randící kariéru, jsem však zažila pár protějšků, jejichž sebevědomí převedené na objem vodíku by stačil k naplnění několika Hindenburgů. Je pravdou, že naše setkání nepotkal stejný osud, jako věhlasnou vzducholoď a naše společná schůzka nestála život jediného člověka. Představme si níže jednoho superkandidáta, který byl vyškrtnut ze seznamu mých budoucích manželů.
Prý úspěšný pan podnikatel, přijel za mnou na schůzku – první a poslední bod získal tím, že včas. Jeho vzhled byl průměrný, ale už po pozdravu (vlastně už 10 metrů před setkáním), jsem věděla, že to láska z mé strany nebude. Předem jsem mu řekla, že se omlouvám, ale mám na něj hodinu času, protože má pršet a já musím sebrat prádlo (respektive 50 min čistého času, od restaurace k sušáku to trvá 8 min). Nepochopil má zadní vrátka… a asi měl na mě více času.
Mluvil víceméně o sobě a o naši společné budoucnosti. Prý mám veliké štěstí, protože přede mnou už měl 5 schůzek, ale on si žádnou z žen nevybral až na mě. Tolik štěstí jsem si ani snad nezasloužila. Pro mě malé dejavu, to už jsem přeci zažila, historie radění se opakuje…
Má prý velký barák s garáží (nu pro motorku dobré) a udělal by mi i šatnu.
Je hezké na první schůzce, kdy jediným kontaktem bylo podání ruky, plánovat výstavbu šatny, svatbu a děti. Je prý bohatý. Dle auta, kterým přijel, mi to zcela nepřišlo, no třeba jen nechce, aby mu někdo jeho bohatství záviděl. Což zcela nekorelovalo s těžkými asi pravděpodobně zlatými řetězy na jeho krku a velmi vkusným prstenem podobným těm pečetním.
Tři pruhy všude vystavoval na odiv tak okatě, že jsem se musela trochu pousmát. Byl prý i velice vzdělaný, dle jeho slov, rozhodla jsem se nic nekomentovat, ptát se co nejméně. Pánova sebedůvěra rostla s každým slovem. Je úspěšným golfistou a plynule hovoří 3 světovými jazyky, pominu-li to, že jím jmenovaná němčina není světovým jazykem, výslovnost některých anglických slovíček mě příliš nepřesvědčila, no možná měl chlapec nějaký zvláštní akcent. Nedívala jsem se mu do očí, nemohla jsem. Naparoval se jako holub. Úspěšnost jeho podnikaní, spočívala v prodeji lepidel, alespoň jsme našli společné téma, v lepidlech se trochu vyznám, ale bohužel asi v jiných než pan obchodák. Distribuce pojících přípravků nebyla však jediným zdrojem příjmů, dělal i další výnosné obchody – např. hodinový manžel.
Počasí bylo ke mně velmi milosrdné, černé mraky naštěstí přicházely rychleji, než jsem čekala a já mohla dopít okurkovou limonádu a utéct domů. Ač se tento jedinec topil dle jeho slov v penězích, nezapomněl poznamenat, že okurková limonáda za, cituji: 50 korun českých (moje celá konzumace) je dost drahá.
Žádost o další schůzku, prohlídku domu, garáže a zahrad přilehlých jsem s díky odmítla.
Jedna rada na závěr, sebevědomí je dobrou věcí, nicméně chce to i trochu té pokory.
