Co je pro jednoho hříchem, pro druhého může být jen úsměvným aktem. Každý posuzuje své činy jinak a každý má jiný metr. Pro jednoho je zhřešením kousek čokolády před spaním, pro druhého je to vražda.
Obecně však největším hříchem v lidské společnosti je BÝT ŠŤASTNÝ.
Každý, kdo je spokojený, je terčem závisti a zloby, každý kdo je šťastný, je v očích toho druhého trochu zatracován…za tím přece musí něco být.
I když se obecně přeje k narozeninám, svátkům a nejrůznějším událostem mnoho štěstí, málo kdo to myslí skutečně upřímně. Je to vlastně paradox, protože každý z nás se honí za štěstím a každý člověk chce být šťastný. Cest, jakým způsobem toho dosáhnout je mnoho a každý volí jinou, ale v lidské společnosti je prostě hříchem, když někdo je šťastnější než my sami.
Není paradoxem, že když my jsme spokojeni, nejsme tak nepřející, jsme otevřenější a vstřícnější ke spokojenostem těch druhých.
Naopak slova o smutku a neštěstí vyvolají v mnohých vnitřní nadšení a radost, hurá, někdo je na tom hůře než my sami. Vždyť kolik soucitů, ochoty a porozumění nalezneme ve všech, pokud jsme nešťastní. Zde je nutné podotknout, že většinou jsou to planá slova a od slov, je ke skutkům skutečně daleko.
Když bývalý partner (nezávisle na pohlaví) přeje své bývalé lásce mnoho štěstí a jen tak mezi řečí se zeptá, jak se daný má (samozřejmě plánovaná akce)…ten člověk nechce slyšet odpověď „mám se dobře, jsem šťastný“, ten člověk, chce slyšet, „často na tebe vzpomínám, to ty jsi byl jediným sluncem v mém pošmourném světě a tak jako s tebou už nikdy šťastný nebudu“. A i kdyby snad ten ptající se ex-partner nechtěl nikdy toho druhého vidět, potřebuje slyšet hřejivá slova obdobných charakterů. A i kdyby ten ptající se ex-partner byl šťastný a spokojený, ta naše slova o našem štěstí v něm vyvolají otázky a pochybnosti. Může být někdo šťastný beze mě a je snad v novém životě šťastnější než já? …Otázka plodí otázku a většinou i přívaly slov, tedy pokud někdo odpoví, jsem šťastný (jak bylo výše zmíněno) druhý musí odpovědět, že je také šťastný, protože nechce vypadat jako chudák a jsme v začarovaném kruhu štěstí a spokojenosti. Svět je pak růžovější než Hello Kitty. Pochybnosti a závist kvasí a rostou.
Je proto dobré, vyrovnat se s tím, že někdo je šťastný a spokojený, berme to jako bonus pro lidstvo a ne jako hřích a pokud to nechceme slyšet, protože bychom mohli ve skrytu duše závidět, neptejme se na to.
