Po krátké odmlce se opět vrátím ke svým historkám z randění. Jednoho dne jsem koukla do svého inventáře nápadníků a kdo mi to nenapsal, celkem pohledný vzdělaný muž, přiměřeného věku i výšky. Poskytla jsem mu tedy svou e-mailovou adresu, abychom si mohli vyměnit pár dalších informací. Chlapec byl pohotový a jeho odpověď přišla záhy, zarazili mě na ni hned dvě věci a to opět e-mail s plným akademickým vzděláním a ta druhá, trochu sebevědomé konstatování, že napsal více dívkám a však vylučovací metodou usoudil, že já jsem ta modrooká. Daného nápadníka jsem samozřejmě probrala se sestrou, jí se líbil. A já jako vždy, jsem dala na její slova a svolila k osobnímu setkání. Místo bylo obvyklé – náplavka, dalo by se říct, že moje teritorium a výsostné území.
Chlapec přišel přesně, byl vkusně oblečen. Jeho thymolinový úsměv vykazoval dobrou práci zubaře i dentálního hygienisty. Tedy když nic jiného, chlapec o sebe dobře dbal. Byla jsem překvapena, že nezamluvil restauraci, přeci jen druhotným dopadem mých schůzek bylo dobře se najíst. Byla jsem u sestry a ta už nikdy, když mívám rande pro mě nevaří. Navrhl procházku kolem Vltavy, v pozdních hodinách romantický čin, nicméně s plným žaludkem by se jistě korzovalo lépe. Navrhla jsem tedy, zastavit se v centru na něco malého a posadit se na sklenku něčeho dobrého. Souhlasil a připomněl, že přesně to měl v plánu. Vydali jsme se na cestu a konverzovali, něco mi však přišlo divné, takový nelibý pocit. Chlapec mluvil o sobě a svém vzdělání. Ano, mít dostatek vysokoškolských diplomů je dobré, nicméně technicky vzato mluvit o nich od Palackého náměstí až po Karlův most, není na první schůzce vhodné. Mluvil o sobě dlouho a zasvěceně, a kdybych občas obdivuhodně nezamručela, asi by mě vůbec nepotřeboval. Dle jeho vyprávění jsem usoudila, že se má velice rád.
Avšak přišel čas na to, aby byla konverzace oboustranná. Tedy zeptala jsem se ho, co v životě dokázal, on začal mluvit o svém vzdělání (překvapivě). A protože o tom jsem věděla již víc než je třeba, rozhodla jsem se mu podruhé skočit do řeči, bylo to spíš trochu uštěpačné konstatování, než otázka:
„Jsi velmi upovídaný člověk…“
Na to kontroval: „Ano, vždyť jsem i za to placený!“
Nečekala jsem takovou pohotovou odpověď, ale nezaostala jsem: „To je sice hezké, ale teď, nejsi v práci a já tě rozhodně za nic platit nebudu“, jeho odpověď mi sebrala dech: „Tak si to dnes užij, máš to zadarmo“ řekl a já se rozhodla na dalších 15 minut do jeho monologu nezasahovat.
Dozvěděla jsem se mimo jiné, že je jedináček, rodiče jsou na něj pyšní, radši má sporťáky, preferuje BMW, chodí na ryby, nejí ryby, má 2 chaty, krásny designově zařízený dům, je úspěšný a já do něj ryji. No asi jsem málo cestou opěvovala jeho zářnost… Byla jsem žíznivá a požádala samozvaného prince, abychom se někam posadili. Vybral nádhernou restauraci 4. cenové kategorie. Vešli jsme dovnitř skrz oblak čpícího dýmu a já poznala, že tento chvástající se milionář mistrně zkouší, zda děvče (jako já) není zlatokopkou. Usadili jsme se k volnému stolku, sami, číšník nám překvapivě nešel v ústrety a nenabídl volná místa. Musím však ocenit jednu věc, chlapec mi ochotně chtěl pomoci z kabátu, což jsem v tomto typu restauračního zařízení neočekávala. Posadili jsme se, já si dala bílé suché neurčitého původu a značky a chlapec opět hovořil, rozebíral umy všeho druhu a také životní názory a postoje. Například je pro něj důležitý tradiční model rodiny – tedy ženy mají děla věci ženské a muži mužské. V překladu, žena má být doma a prát a vařit a muž má dělat vše co se mu zlíbí. Jedinou cenou informaci, kterou bez dovolení použiji do článků budoucích, je ta, že daný chlapec měl mezi 20. až 23. rokem svého života v posteli 3 ženy týdně. Kalkulací zjistíme, že to je úctyhodné číslo a já bych se bez této informace cítila velice ochuzena. Rozloučili jsme se. Něco mi napsal, nicméně nebylo důležité tuto schůzku analyzovat, já totiž již na Karlově mostě věděla, že on rozhodně můj princ není.
