Příběh ze života – Jak mě nikdo nebalil
Dnešní příběh je poměrně čerstvým zážitkem a je jakékoliv erotiky prost. Má milovaná a mnohdy zmiňovaná sestra mě pozvala na koncert jednoho alternativního zpěváka. Bylo to v Praze a prý to mělo být boží. Bylo mi slíbeno VIP místečko s rautem a vysoká koncentrace mužských samců na metr čtverečný. Usoudila jsem tedy, že by to mohl být zábavný a plodný večer a možná bych i na takovém místě mohla potkat svého prince. Dresscode nebyl jasně definován, tak jsme se nějakým způsobem oblékly, zavolaly Uber, vyrazily a dorazily. Byla jsem patřičně vyhladovělá, jak se tak sluší na danou akci se slíbenými pochutinami být. Čekala jsem VIP lístky, avšak již při příchodu, kdy slečna „vyhazovačka“ zkontrolovala čárový kód a ledabyle řekla v pořádku, támhle si „vemte“ vodu, jsem dospěla k názoru, že to asi úplně VIP nebude. Voda byla dobrá, v šatně neměli ramínka. Odebraly jsme se tedy do sálu vyslechnout předkapelu a vyměnit vodu za něco méně alkoholu prostého. Lidí bylo plno, můj princ však nikde. Dala jsem si bílé, a protože bylo do kelímku, ani jsem se obsluhy neodvážila zeptat, zda je suché, natož jaký ročník. Noc byla ještě mladá, a proto jsem na vyhledání samce svých snů nepospíchala. S mou milovanou sestrou jsme objevily pár kandidátek na „módní peklo“, zdrbly je a nechávaly se unášet příjemnou hudbou a ve svých žilách kolovat ohnivou vodu. Koncert daného zpěváka s oblibou sledujícího vážky byl milý, nerušivý a spíše se hodil do komornějších prostorů, ale aspoň jsme si mohly se sestrou a případnými známými popovídat.
Mužů bylo dostatek, žádný, co by mě zaujal, ale to co mi přišlo zarážející, že ani já nezaujala žádného. Asi tedy stárnu, usoudila jsem. Byla jsem decentně namalovaná, slušně oblečená a dokonce i vlasy jsem měla umyté. Myslela jsem si, že jsem koukatelná a chování přítomných samců bylo pro mě zarážející, prostě mě nikdo nebalil. A ještě divnější na tom všem bylo, že nikdo nebalil ani mou sestru.
