Žijeme v srdci Evropy, jsme národ malý, otevřený světu. Vstřícný absorbovat to dobré, co nám osud přinese a na druhou stranu plný obav aby toho nového nebylo zase moc a naše zemička mohla být i nadále tím dosud neobjeveným pokladem, po němž ani uprchlík neštěkne.
Mistři v politické korektnost jsou dle mého názoru naši germánští sousedé. Jejich serióznost a potřebu dialogu samozřejmě chápu, myslím, že netřeba zde osvětlovat historické pozadí.
Tato story není z mého šuplíčku, prožila ji má blízká kamarádka v dobách našeho bujarého mládí. Po jednom výletu do Německa byla naprosto u vytržení z toho, že nemají ve městech nepořádek, domy mají překrásné fasády a že se ve frontách na vlek nepředbíhá. Přijmula za své myšlenku, že jediný ráj na zemi na ni čeká právě v Německu.
Plán byl jasný – potkat frustrovaného Němce v nejlepších letech, zmasakrovaného zdejšími neholenými feministkami (viz. naše představa utvořená dle několika německých žánrových filmů shlédnutých na mejdanech v 16ti) . Okouzlit ho slovanskou pohostinností a nepoměrně menším feministickým radikalismem. Optimálně jej pojmout za muže a chrochtat si v bavorské vile jsouce obklopena malými áriječky.
Kamarádka byla a je stále krásná. Netrvalo dlouho a na prince z Rajchu skutečně narazila. (Forma námluv a okolnosti seznámení mi zůstaly utajeny). Dialog probíhal v angličtině. Hans byl rozvedený, dle svých slov respektovaný manažer v Hamburku. Stále vymydlený, zdvořilý, na schůzkách vždy včas a v naleštěném Mercedesu E Klasse. Velký gentleman a elegán. Z Mirky byl doslova unesen a to spolu ještě nezkusili onen doslova mezinárodní styk. Ale schylovalo se k němu.
Mirka celá nadšená vyprávěla, že jejich poprvé proběhne v bývalé olympijském horské vesnici Garmisch-Partenkirchen ve zdejším nóbl hotelu. Popůjčovala si to nejlepší na sebe, co se tenkrát na kolejích našlo a vyrazila. Dojeli do hotelu a hned první večer zjistila, že Hans si opatřil také moc pěknou garderobu. Bylo zřejmé, že nenakupoval jen tak v nějakém butiku. Vedle seriózních oblečků na den měl s sebou i menší kufřík, plný méně seriózních oblečků na večer. Výbavička byla sladěna do posledního detailu a určitě za ni utratil nemalou část svého top manažerského platu. Nechyběl stylový roubíček, celosíťovaný overálek v dírkou v očekávaném místě, poprvé prý měla možnost naživo shlédnout onu „devítiocasou kočku“ a mnoho dalšího.
Co detailně se po tři dny v Garmisch-Partenkirchenu dělo Mirka odmítla prozradit, ale vytušila jsem, že tam zas až tolik nestrádala. Hanse sice za manžela nepojala, ale poměrně často s ním a jeho kouzelným kufříkem vyrazila do dalších atraktivních evropských lokací.
Co říci na závěr. Nelze dělat všeobecné závěry, ale často se až přílišná upjatost a solidnost na veřejnosti kompenzuje různými libůstkami v soukromí. Osobně si myslím, že privátně užívané roztodivné oblečky a různé druhy plácátek jsou o mnoho vhodnější pro upuštění páry než nevhodné chování jakéhokoli druhu veřejně. Být na jejím místě, o chlup starší a ostřílenější, lehce ovíněná a anonymně v luxusním hotelu, možná bych si také pohrála…
