Seznamka nikdy samozřejmě nebyla jediným přísunem mužských samců, člověk potkává spoustu lidských bytostí (tedy mužů) i v normálním životě. Velký přísun mužů mi vždy zajišťovala moje sestra, krásná a na tomto blogu často opěvována.
Problém je však v tom, že já a moje sestra máme velmi rozdílný vkus, ona má ráda modrooké blonďáky a já černovlasé samečky. Tedy, když moje sestra nabídne pěkného „kamaráda“ prý přímo stvořeného pro mě, většinou to končí fiaskem. A stalo se tak i v následujícím příběhu, který se odehrál před více jak deseti lety.
Má sestra mi dohodila chlapce, když jsem byla sama a opuštěná dlouhou dobu
v zahraničí. Před odjezdem jsem vztah měla, pěkný, ale „láska“ asi nebyla tak silná, aby vydržela mnoha kilometrovou vzdálenost a proto jsem kývla na její nabídku. V tu dobu
byl facebook ještě v plenkách a proto existovala pouze nicotná možnost, jak si opatřit dostatek informací a fotek daného
samce. Tedy sestra poslala pouze pár fotek…upravených, studiových. Byl to blonďák, ale nevypadal špatně. Konverzace tedy byla započata a za cca 14 dní měl zamluveny letenky, aby mě navštívil. Musím však poznamenat, že jsem o to nestála, pozval se sám. Nicméně, protože jsem hodné děvče nechtěla jsem ho hrubě odmítnout. A na druhou stranu bylo by dobré opět slyšet češtinu z úst našince. Tedy vyzvedla jsem ho na letišti.
Mával na mě nadšeně už z dálky a mně při jeho přiblížení spadla čelist. Odpovídal fotkám… ale tím že se fotil pouze z určitého úhlu, byl potlačen jeho nepěkný „zákus“. A rovnátka, které nosil ve svém pokročilém věku na žádné z fotek také nebyla. Nikdy jsem neměla chlapce s rovnátky a nikdy jsem o to nestála.
Podala jsem mu ruku na pozdrav a na sucho polkla, to zase bude skvělá návštěva. Jeho nadšení bylo převeliké. Poznamenala jsem, že tedy si odloží své věci v mém skromném bydlení, ale hned potom půjdeme povečeřet, protože mám velký hlad a pevně jsem doufala i v záchranu v podobě alkoholu. Vše je snazší a chlapci se zdají hezčí. V mém přechodném domově mě chlapec velmi překvapil úžasným darem v podobě bonboniéry „modré z nebe“ čítající 8 kusů epesních čokoládových bonbónů s prošlým datem spotřeby cca o rok. Úžasné, to jsem si ani snad nezasloužila. Tedy po mém obdarování jsme vyrazili do místní restaurace, dala jsem si pár vín na kuráž a bavili jsme se. O čem to už dnes opravdu nevím, ale nejspíš standardně o našich životech. Chlapec se snažil, ale první večer jsem nepodlehla. Nicméně byla jsem sama, opuštěná a tělo sex potřebuje, proto jsem třetí den po opětovné dávce alkoholu už nic proti tělesným slastem nenamítala. Bylo to nemastné neslané. A protože po výkonu většinou bývá hlad otevřela jsem ten skvělý dar, čokoládové bonbóny byly rozteklé a potažené bílou vrstvou, typickou pro starší kusy.
V tu chvíli jsem se rozhodla, že s tímto chlapcem budovat nic hezkého nebudu. Vše se dá omluvit a vstřebat, ale dar v podobě prošlých bonbónů ne. A já nechci mít vztah jako bonboniéru – potaženou bílým povlakem…
