Dnešní článek nebude vtipný, bude možná takovým malým varováním pro všechny.
Můj příběh začíná zcela nevinně. Podáním inzerátu, jak bylo sepsáno v jedno předchozím příspěvku „jak mi sestra chtěla pomoci“.
Jak jsem referovala, nebylo zcela možné se množstvím samečků prohrabat, bylo jich tolik. Občas jsem na odpovědi koukla a málokterému odepsala, ale má ruka v jednom případě sáhla velice vedle. Nejprve jsem si myslela, že odepisuji normálnímu, pěknému, inteligentnímu chlapci, ale po pár vyměněných zprávách jsem zjistila, že každý máme „smysl“ pro něco jiného.
Myslela jsem, že chlapec pochopí a nebude dále obtěžovat. Jak jen jsem byla hloupá! Tedy zprvu jsem reagovala: „promiň, nemám čas“, pak už vůbec. Ale jeho zprávy se stupňovaly, nejen četností, ale i obsahem. Začal používat nepěkná slovíčka plná hrubek. Oslovoval mě velmi pejorativně, proto jsem si řekla, že nemám za potřebí s tímto člověkem komunikovat ba ani se scházet. Jako slušně vychované děvče jsem se omluvila a vysvětlila, že internetové seznamky bohužel s sebou nesou úskalí multirandění a on neprošel do užšího výběru.
Konverzace ustala a já na daného muže zapomněla. Avšak po dvou měsících došlo k aktivaci jedince. Bylo mi napsáno znovu a znovu a znovu. Velmi hrubě a nevybíravě. Opět jsem chlapci vysvětlila, že se omlouvám, nicméně že o něj zájem skutečně nemám. Myslela jsem, že to už konečně pochopí, nepochopil. Mé soukromé telefonní číslo se začalo zázračně objevovat na internetu v nepěkných souvislostech, nejrůznějších inzerátech a komentářích. Z kontextů jsem vyrozuměla, že jsem profesionální „slečna“.
Na seznamce se snažila zabřednout do konverzace s jinými chlapci, ale od tohoto individua jsem stále dostávala zprávy, jejichž obsah byl jednotvárný a fádní. Sdělení všech bylo v souhrnu, jsi chudák a sama a pořád sama budeš, sama a opuštěna až do konce svých dní, nikdo tě nechce. Dále pak můj soukromý stalker připojoval časové údaje o mé aktivní existenci na dané seznamce (tedy doba přihlášení 7:27 doba odhlášení 8:25, doba přihlášení 12:45 doba odhlášení 12:59, doba přihlášení 22:11 doba odhlášení 23:07 atd.). Toto jednání mi přišlo zrůdné a svého samozvaného fanouška jsem přidala do ignorlistu.
Chtěla jsem se prostě pouze seznámit s tím pravým mužem a čtení stalkerských zpráv mě nijak nenaplňovalo. Po tomto opatření mi začaly chodit sms zprávy stejného obsahu. A co jiného se dá dělat než opět nechtěné číslo zablokovat. Tedy pan stalker sice píše a volá, filtr obtěžování je zatížen a já jen každé ráno vidím, že to chlapec ještě nevzdal.
Informoval mě i o tom, že si vytvořil již asi stý falešný profil a že jsem si dovolila mu neodepsat i když on mi vytrvale psal anebo naopak, jsem falešnému profilu netušíc napsala (tedy pro pořádek, nikdy jsem muže neoslovila jako první, lepší by bylo slovo odepsalo), ale protože mě s ním konverzace neoslnila, dovolila jsem si ji ukončit.
Musím poznamenat, že toto je můj první (a doufám, že i poslední) stalker. Pánovy s touto úchylkou dávám 14 dní, a pokud jeho láskyplnné obtěžování nepřestane, budu se řídit metody „cukru a biče“, chlapec cukroval již dlouho, tedy bude na řadě bič v podobě trestního oznámení.
A jak jsem referovala na začátku, tento článek se ani nesnažil být vtipným, jen jsem chtěla poukázat na to, že i když něco myslíte dobře, mohou vám zakomplexovaní jedinci házet klacky pod nohy.
A dnes, při pravidelném googlování svého čísla s obavou, kde se nabídka mého těla objeví pod cenou, si samozřejmě uvědomuji, že chyba je i na mé straně, příště si musím rozmyslet, komu svůj kontakt poskytnu.
Malý vzkaz těm, kteří neunesou odmítnutí, jedinec není středobodem vesmíru a to že někdo nesdílí váš názor, není hřích a není třeba ho za to trestat. Nastavte nejdřív zrcadlo sobě a pamatujte na to, že každý má právo na své soukromí a pokud ho stalker, jako muž v tomto příběhu poruší, máme právo se bránit.
