Mnohdy je těžké identifikovat, zda je vysouložený dar, darem za soulož nebo jen darem. V prvním dílu tohoto pojednáni jsme probírali věci hmotné, hmatatelné, avšak i ty nehmotné si lze vysouložit. Mám na mysli především služby. Dnešní pojednání by se mohlo tedy nazývat služba za službu. Níže naleznete pár příkladů:
1. Oprava elektřiny
Jednoho sychravého podzimního večera mi přestal svítit lustr. Elektrikáři jsou v současnosti drazí a já, se svou mírně deformovanou povahou škrta přemýšlela jak ušetřit. Naivně jsem nejprve myslela, že se problém vyřeší sám, nevyřešil. Přistoupila jsem tedy k tomu zcela pragmaticky, vycházejíce ze základní kalkulace: mám svoje tělo a mám ji. Co však nemám je funkční lustr. Vzájemná výměna těchto žádaných komodit je, dle mě, adekvátní. Chlapce elektrikáře jsem znala již delší čas, nadbíhal mi, ale šanci jsem mu prozatím nedala. Asi nějaká předtucha, mé vnitřní já tomu dalo čas, předpokládajíc tyto situace, které se v budoucnu nastanou. Jeho chvíle právě přišla, lustr byla jeho šance, nezaváhal. Navíc jsem se v té době nalézala v určité sexuální frustraci, proto mě služba za službu přišla vhod. Podtrženo sečteno elektrikář opravil, co opravit měl, ve stropě přibylo několik děr, vzájemně jsme si služby oplatili. A dnes, kdykoli mám něco s elektrikou, vím, kam se obrátit.
2. Nátěry zdí
Takový ten vděčný bonmot, že ženy si vybírají stále stejné typy mužů, potvrzuje i tato historka. Měla jsem minimálně čtyři muže, kteří výměnou za tělesnou potěchu, zušlechťovali stěny mého bytu a příslušenství. I v tomto případě jsem ušetřila spousty peněz, připočteme-li k normálnímu nátěru i škrábání a štukování zdí. A jak víme, malíři pokojů jsou dnes drazí. Materiál jsem platila a obstarávala já, mam přeci svou hrdost. Dočkala jsem se postupně vymalování téměř všech svých pokojů (žádný dvojsmysl), včetně sklepa (už vůbec žádný dvojsmysl!) a to:
- Obývák – na fialovo
- Kuchyň – na žluto
- Ložnice – na bílo
- Pokoj pro hosty – na zeleno
- Sklep – na bílo
Pro zájemce, potřebuji vymalovat předsíň a komoru (odměna dohodnou aneb co všechno jsem si vysouložila díl III.).
3. Objednání, vynesení a instalace objemných či těžkých nákladů
K výčtu těchto úkonů patří matrace, kterou jsem si samozřejmě zakoupila já. Nicméně vynést matraci, která je těžší než já, jsem bez pomoci nezvládla. Co dělat, stěhováci jsou v současnosti drazí. Řešením je zavolat kamaráda a matrace už sama v sobě skrývá určitou výzvu. Tedy po vynesení, přišlo odzkoušení. Matraci mam doposud a všichni chlapci si ji nemohou vynachválit, je epesně tvrdá.
Dalším předmětem byla pračka, stará se porouchala, plastové o-kroužky zdegradovaly (nenávratný proces stárnutí plastových materiálů). Dnes je lepší koupit novou pračku, než nechat opravovat starou, nikdy nevíte, zda je chyba pouze v těsněních, či je prohnilého nebo zaneseného i něco jiného. V tomto případě se projevila moje neschopnost v určitém směru a také má retardace v podobě nechutě surfovat doma na počítači (ke všemu mi stačí telefon, aspoň jsem si to donedávna myslela). Nicméně od čeho máme kamarády? Kamarád vybral, dle pokynů a rozměrů, já zaplatila, zboží bylo přivezeno, vyneseno, nainstalováno. A samozřejmě i patřičně oceněno opět jinak než mým tělem. Když jsem kolegovi vyprávěla tento příběh. Byl velice rozladěn, že on mi zařídil stejnou kompletní koupi sporáku, jen za hrnek kávy (ale vynikající) a vyjádření nehynoucích díků (doslova slovy).
A co z této historky vyplývá? Nejsme si rovni a ani pokud se jedná o stejný úkon, stejnou službu, nemůžete počítat se stejnou odměnou, nikdo nemá stejné šance.
