Každému z nás bylo dáno při narození křestní jméno, někomu se líbí, jiný s ním spokojen není. K někomu pasuje, jinému nesedí. Každé křestní jméno bylo rodiči vybíráno, ať už namátkově nebo jako vzpomínka na milovaného člověka, některé rodiny ve výběru jména zrcadlí rodinnou tradici, červenou linku spojující generace jmenovců po desetiletí mnohdy i staletí. Jméno je to, čím se oslovujeme, je to TO na co slyšíme a reagujeme. V lásce však nepoužíváme k oslovení milovaného pouze jméno, které mu náleží dle rodného listu (výjimka: pokud s ním jedinec vyloženě byl nespokojen a na matričním úřadě, za určitý poplatek, si své jméno změnil). Používáme nejrůznější zdrobnělinky, přezdívky a přirovnání, které mají vyjádřit hloubku a sílu našich nehynoucích citů. Nepleťme si však s dříve publikovaným článkem, oslovující naše vlastní miláčky, jež jsou součástmi našich těl. Tedy, dnes se zaměříme na to, jak během procesů tokání oslovovat druhou polovičku.
- Zdrobněliny jména křestního
Pokud chceme být milí, můžeme použít zdrobnělinu křestního jména, je to časté. Zde však malé varování, je dobré si jména neplést, protože, pokud chceme Aničku opravdu z lásky oslovit a řekneme ji Maruško, asi naši snahu – být milý – neocení.
- Honosně (…?)
Mnoho lidí oslovuje své protějšky, jako drahý kov – tedy zlato (Au). Existuje celá řada modifikací tohoto oslovení: zlato, zlatí (osobně zlatííííííí nemám v lásce – velmi), zlatíčko…
Proč však zrovna zlato? Nebylo by lepší platina (Pt) nebo Iridium (Ir) nebo třeba diamante (C)? Jsme snad sice pro své protějšky cenné, ale ne natolik cenné, aby hledali na burze s drahými komoditami tu nejcennější? Tu, kterou nás pak osloví?
Neklesejme na mysli, pravděpodobně je časté použití „zlata“ jako oslovení ustáleným výrazem. Nechme se tedy ukolébat tím, že ač cena zlata není na světových burzách nijak závratná, pro drahou polovičku máme cenu vyšší než tritium.
- Inspirace členovci
Pokud zapátráme v říši zvířecí, lidé se uchylují k zdrobnělinám zejména z říše hmyzu – beruško, broučku, motýlku.
Ti, jež tato oslovení používají, pravděpodobně nad skutečným vzezřením obyvatelů z hmyzí říše nepřemýšlí. Stačí jim pouze to, že jsou v obrázkových knížkách berušky krásné, nohaté s dlouhými řasami a modrýma očima. Pravděpodobně nikdy neviděli daného „hmyzáka“ pod lupou, jeho obrovská kusadla, složené nelidské oči a chlupaté nožičky (6x).
- Další
Miláček – toto oslovení je infantilní a nemám ráda, když je použito v každé větě, např. Miláčku, jaký jsi měla den, miláčku. Miláčku, já se na tebe tak těšil, jsi můj miláček.
Drahý – zde se musíme zamyslet nad tím, zda jsme drahému skutečně drazí nebo ho skutečně mnoho stojíme.
