Někde se stala chyba, žena lehce přes 30 je sama. Jsem to já, a jak jsem psala, jsem bohužel věčným hledačem. A když jsem myslela, že je to TO pravé, byla jsem vyvedena z omylu. Problém je v tom, že už mě hledání nebaví a jsem natolik demotivována, že se pomalu smiřuji s životem jeptišky.
Má sestra je milým člověkem, který mě má rád. A protože nechce, abych skončila sama a zapomenuta rozhodla se jednoho dne pomoci. Myslí to dobře. Svolila jsem tedy a poskytla ji dvě zcela běžné fotografie mého já. A začal boj, nebo spíš hon na Rajdu. Sestra sepsala pěkný text a vystavila spolu s fotografiemi na seznamku. Byla jsem překvapena, kolik lidí tento akt zmobilizoval. Za týden mi přišlo cca 210 odpovědí, vzkazů nespočet. Zprvu jsem se těšila, nicméně po „rozkliknutí“ jsem došla k názoru, že mnozí muži nemají vůbec soudnost. Posuďte sami:
Muž, 55 nabízí vztah, má sina a rád chodí na vílety…fotka byla stejná jako hrubky, tipla bych tohoto muže na traktor… a to nemám nic proti traktoristům…
Pár pánů chtělo koupit moje kalhotky, ty jsem úplně vyřadila.
Hodně pánů mělo touhu mít mě za milenku, je pěkné, že to hned napsali, alespoň byli vyřazeni ihned
Odmítla jsem se kupou inzerátů hrabat a chtěla vše ignorovat. Moje milovaná sestra se rozhodla udělat mi PR, tedy vybrala muže za mě. Řekla jsem, že s tím nechci mít nic společného. Sestra si, teda mi, vybrala asi 10 kandidátů, jimž zaslala pro tento účel vytvořený mail. Dále pak prvnímu chlapci poskytla i moje telefonní číslo. Byla jsem velmi naštvaná, chlapec volal, hovor jsem nepřijala a napsala mu omluvnou sms s tím, že to byl nejapný pokus mé sestry mě seznámit, myslela jsem, že chlapec pochopí, nepochopil. Chtěl tedy seznámit s mou sestrou. Omluvné odmítnutí nepomohlo. Psal nejprve na viber, tam byl bloknut, posléze na whatsApp tam byl také bloknut.
Další, který se mé sestře velmi líbil, byl jakýsi pan doktor. Odepsal sice hezky a sestra by ho prý „brala“, ale já opravdu ne a navíc nesnáším, když se vám samec podepíše do tokajícího mailu se všemi svými tituly. Já opravdu nestála o „vychloubací“ životopis.
Rozhodla jsem se tuto akci zrušit úplně, sestra namítala, že chlapci nejsou spatní a že mým problémem je přílišná náročnost na vzhled. Asi je to pravda, ale tak to prostě je a jinak to nebude, nemohu si v některých věcech prostě pomoci. Zanedlouho po té mi začali chodit spíš odporné vzkazy typu – baví tě z lidí si dělat srandu, že neodpovídáš a podobně, nebo vzkazy moralizující tedy, jak to že neodpovídáš všem. Prostě neodpovídám a neodpověděla jsem ani těm, kteří se na to ptali.
A jsme tu opět u závěru, možná že jsem díky množství nabídek přehlédla toho pravého, možná, že mi psal muž, který měl být mým osudem. Opět nastala ta chvíle, kdy si musím povzdechnout, opět ta kvantita zvítězila nad kvalitou. V hloubi duše však doufám, že pokud jsou si lidé souzeni pak se setkají přes všechny nástrahy osudu.
